Publius Vergilius Maro

Vergilius (70-19 př. n. I.) je básník zlatého období římské literatury. Během svých studií rétoriky, matematiky a filozofie v Římě se připravoval na životní dráhu rétora. Od původního záměru se odklonil pro jí ostýchavou povahu, slabý hlas a nepevné zdraví. Pod vlivem mladořímské školy se začal zajímat o helénistickou poezii, především o tvorbu řeckého básníka Theokrita.

Svou první básnickou sbírkou Zpěvy pastýřské (Bucolica) si získal přízeň Maecenata, důvěrníka a rádce císaře Augusta. Stal se Augustovým chráněncem, po další léta zůstal existenčně zaopatřen a věnoval se studiu a tvůrčí činnosti. Během psaní svého největšího díla, eposu Aeneis, odcestoval do Řecka, aby poznal dějiště své básně. Během cesty však onemocněl a zemřel při své návratu do Říma v Brindisi. Pohřben byl v Neapoli.

Souhrn tvorby

Vergilius se ve své době těšil velké oblibě. Vděčil za to svému velkému talentu i ideálům, které do svých děl vložil. Ty odpovídaly záměrům císaře Augusta vytvořit z Říma největší politické a kulturní centrum. Podle Augustových představ měla literatura oslavovat staré tradice římského národa. První dílo, zvané Zpěvy pastýřské (Bucolica), tvoří deset básní. Jsou to tzv. eklogy, které dialogickou formou podávají obraz života pastýřů a jejich postoj k lásce a poezii. Idylický obraz má však i nadčasový rozměr – v podobě alegorii se v něm objevují také společenská a politická témata.

Druhé dílo s názvem Zpěvy rolnické (Georgica) je didaktický epos oslavující venkovský způsob života. Obsahuje čtyři zpěvy věnované rolnictví, sadařství a vinařství, chovu dobytka a včelaření. Básník ve sbírce podpořil Augustovo úsilí o obnovu zemědělské prosperity země. Hlavním cílem sbírky nebylo poučovat, ale vyzdvihnout mravní hodnoty rolníků, dodat vážnost jejich práci. Poslední Vergiliovo dílo, Aeneis (19. př. n. l.), se i přes svou nedokončenou podobu stalo pro svou propracovanost a formální dokonalost proslavilo nejvíce. Autor zde mísí reálné a fantastické prvky. Čerpá z římské mytologie a historie a z poznatků o kulturních náboženských poměrech starých Římanů. Celým dílem prostupuje touha po řádu a osobní dokonalosti. Aeneis ovlivnila podobu epiky v dalších epochách. Stala se vzorem pro středověký rytířský epos. Také byla jedním ze základních zdrojů studia klasické latiny a filologie. V klasicismu byla Aeneida hodnocena výše než původní Homérovy eposy.

Aeneis

Děj/příběh

Aeneis svým dějem připomíná Homérovy eposy, kterými se autor inspiroval. První polovina díla je římskou obdobou Odyssey (knihy 1-6), zatímco jeho druhá část se blíží popisovanými událostmi Iliadě (knihy 7-12). V prvních šesti knihách bájný hrdina Aeneas prchá se svými druhy z hořící Troje a vydává se na plavbu štván hněvem bohyně Junony. Při hledání nové vlasti zažívá mnohá dobrodružství. Nejznámější epizodou je připlutí do Kartága, kde zažívá milostné vzplanutí ke královně Didoně. Až z Jupiterova příkazu se vydává na další plavbu, aby naplnil věštbu o založení nové vlasti. Ideovým vrcholem je návštěva podsvětí, kde se Aeneas setkává se svým otcem Anchisem. Ten mu ukazuje duše, které se mají vtělit do budoucích římských státníků.

Dalších šest knih líčí Aeneův příchod do Latia, kde bojuje s náčelníky různých kmenů o ruku královy dcery Lavinie. Sňatkem s ní získává i vládu nad Latiem. Následně zakládá nové sídlo (pozdější Řím) a stojí u zrodu římského národa a jeho vládnoucí dynastie.

Obsahové znaky

Nejproslulejší Vergiliovo dílo Aeneis je rozsáhlý epos složený na oslavu minulosti římského národa. Hlavní příběh doplňuje množství epizod a vedlejších vyprávění, včetně vzpomínek na trojskou válku (retrospektiva). Oproti vzoru se však Vergilius odklání od vnější popisnosti a epické šíře a soustředí se více na psychologickou charakterizaci svých hrdinů. Snahou autora bylo vytvořit velký národní epos, který by posílil vlastenectví Římanů, utvrdil je ve víře v bohy a poukázal na starobylost vládnoucí julské dynastie a na její právo vládnout Římu. Od mytického praotce Římanů odvozoval svůj původ i císař Augustus. Aeneas je typ odvážného hrdiny se vzácnými ctnostmi – poslušnost bohům, vlasti a rodině. Epos Aeneis se těšil velké oblibě také ve středověku, protože jeho hrdina připomínal středověký ideál rytířství.

Formální znaky

Epos je rozdělen do 12 knih s téměř 10 000 verši. Je psán latinsky, je veršovaný. Psán je v hexametrech. Skladba má dokonalou formu (autor pečlivě zdokonaloval jednotlivé verše a rytmicky je propracovával). Krása básně tkví ve vybraném básnickém jazyku, její verše působí slavnostně. Drobné metrické a dějové nedostatky díla jsou způsobeny jeho nedokončenou podobou. Zajímavostí je, že epos se podle přání autora neměl vůbec dochovat. Vergilius v posledních chvílích svého života žádal, aby bylo dílo spáleno jako nedokonalé. Na přímluvu jej nakonec věnoval svým dvěma přátelům pod příslibem, že text nevydají. Císař Augustus však považoval toto dílo za natolik důležité, že oproti Vergiliově vůli rozkázal epos zveřejnit. Jeho rozhodnutí se ukázalo být přínosem pro umění v následujících staletích.