Homér

Souhrn tvorby

Homér se snažil ve svých dílech Ilias a Odyssea především oslavit heroickou (hrdinou) dobu svých předků. Hlavní myšlenkou eposů bylo podat obraz slavného mykénského období. Historický svět se prolíná s básníkovou současností. Mísí se reálné a fantazijní motivy, obraz doby je idealizován. Hlavní hrdinové eposů zvaní herojové bývají obdařeni neobyčejnými vlastnostmi (zpravidla statečností a válečným uměním). Vytváří se tak obraz ideálu řecké aristokratické společnosti. Hrdiny jsou většinou polobohové, někdy i lidé. Hranice mezi člověkem a božstvem se stírá, bohové zasahují do jednání lidí a jsou zlidštěni. V tvorbě se odráží prostá soustava morálních hodnot a mytologický náhled na svět.

Homérovy eposy byly vysoce ceněny soudobou společnosti. Přednášely se proto při nejdůležitějších slavnostech. Využívaly se také jako vzor při výuce na školách. Témata zpracována v eposech měla velký vliv na tvorbu dalších autorů ve starém Řecku (např. Aischylos: Oresteia, Sofokles: Král Oidipus) i na literaturu a umění pozdější doby. Oba starořecké eposy dosáhly velkého ohlasu zvláště v evropské kultuře. Na jejich motivy vznikla řada uměleckých děl – zejména od 16. století ve výtvarném umění, později v podobě divadelních a filmových adaptací. Moderní tlumočení Homérova díla do češtiny pochází z pera předních znalců antické kultury, překladatelů a popularizátorů antické literatury Otmara Vaňorného a Rudolfa Mertlíka.

Ilias a Odyssea

Děj/příběh

Ilias líčí posledních 51 dní bojů z desetileté války Řeků proti městu Troja. Konflikt vypukl mezi trojským princem Paridem spartským králem Meneláem, kterému Paris odvedl jeho ženu Helenu. Meneláos oblehl mésto, ale nemohl jej dobýt. Dojde ke sporu mezi nezranitelným bojovníkem Achillerm a velitelem Řeků Agamemnonem. Achilles se odrnitá učastnit dalšího boje, jeho brnění však ta ně obléká jeho přítel Patrokles, který v boji padne. Achilles ve snaze pomstít Patroklovu smrt zabíjí trojského hrdinu Hektora. Sam umírá před koncem války, zasažen šípem do paty, jeho jediného zranitelného místa. Troja je nakonec dobyta Istí pomocí velkého dřevěného koně. V něm byla ukryta část řeckého vojska, která otevřela brány města svým spolubojovníkům. Odyssea v návaznosti na Iliadu líčí desetileté bloudění ithackého krále Odyssea z trojské války domů. Při plavbě po moři zaživa se svou posádkou mnohá dobrodružství (věznění obrem Kyklopem, setkání s kouzelnici Kirké, odolávání vábivému zpěvu Sirén aj.) a o své mužstvo postupně přichází. Nakonec doplouvá na rodnou Ithaku, kde musí svést poslední boj – pobít s pomocí bohyně Pallas Athény a svého věrného sluhy nápadníky své věrné manželky Penelopy. Teprve poté nachází zasloužený mír.

Obsahové znaky

Oba eposy mají řadu podobných rysů. Pro jejich vyprávění je typická pomalý spád děje, charakteristický pro tzv. epickou (homérskou) šíri. Dochází k častému opakování i celých textových pasáží. Děj není podán chronologicky (podle časové posloupnosti), ale formou retrospektivy (zpětný pohled do minulosti, např. v Iliadě při rekapitulaci celkového průběhu bojů, v Odysseji při vzpomínkách hlavního hrdiny na to, co prožil během bludné pouti). Ilias a Odyssea mají však i odchylky ve způsobu zpracování. Pro Iliadu je typická určitá statičnost (např. podrobné líčení prostředí, bitev, vojska apod.) a časté odbočky od hlavního děje. Naopak Odyssea je dynamičtější, což je podpořeno i propracovanějšími dialogy ve srovnání se starším eposem.

Formální znaky

Ilias i Odyssea sestávají z 24 zpěvů, které odpovídají 24 písmenům řecké abecedy. V Homérových textech se často opakují ustálené přívlastky (epiteta constans), nalezneme v nich řadu okřídlených slov. Žánr eposu jako takový se řadí k nejvyššímu stylu poezie. Verše byly určeny k přednesu v aristokratickém prostředí (např. při příležitosti oslav, hostin apod.). Jsou složeny časoměrným daktylským hexametrem. Časomíra není pro češtinu vhodná (kvůli stálému přízvuku na první slabice), proto překladatelé antických veršů užívají sylabotónický systém. Vzniká tak tzv. Přízvučný hexametr.