Literatura ve starověkém Řecku a Římě
Antika (z lat. antiquus, tzn. dávný, starobylý) představuje kulturu a literaturu dvou samostatných států - Řecka a Říma. Jsou to první literatury, které vznikly na evropské půdě. Řecká kultura se vyvinula z kulturu mykénské a mínojské. Z období od 1600 do 1200 př. n. k. pochází nejstarší písemná podoba řeckého jazyka (již zaniklé slabičné písmo). Ačkoli se žádné písemné památky z této doby nedochovaly, oslava mykénské civilizace se stala námětem nejstarších evropských eposů Ilias a Odyssea řeckého básníka Homéra. Řecká kultura je starší než římská a vytvořila základ evropské vzdělanosti. Její vliv se dotkl nejen výtvarného umění a literatury, ale také politiky, filosifie a či vědy.
Řecká literatura a její dělení
Literatura starověkého Řecka dělíme do čtyř vývojových etap. První z nich je období archaické a datuje se mezi 8. a 6. století př. n. l. Druhé období nazýváme attické nebo klasické a trvalo od 5. do 4. století př. n. l. Třetí, helénistické období, spadá do rozmezí 4.-1. století př. n. l. Poslední období zvané římské trvalo od 1. století př. n. l. do roku 529 n. l. Rok 529 se stává mezníkem konce starověké řecké literatury, neboť toho roku byly na příkaz byzantského císaře Justiniána I. uzavřeny v Athénách všechny filozofické školy.
| Archaické období | 8. až 6. stol. př. n. l. |
| Attické období | 5. až 4. stol. př. n. l. |
| Helénistické období | 4. až 1. stol. př. n. l. |
| Pozdní období | 1 stol. př. n. l. do roku 529 n. l. |
Římská literatura a její dělení
Římská kultura (3. století př. n. l. — 5. století n. l.) se inspirovala uměním Etrusků a Řeků. V literární tvorbě Římané přejímali zvláště zpočátku vzory z vyspělejší řecké literatury. Vývojové členíme římskou literaturu do čtyř fází: archaické období (3.-2. století př. n. l.), zlaté období (1. století př. n. 1. - 14 n. l.), stříbrné období (14-117 n. l.) a pozdní období (117-476 n. l.).
| Archaické období | 3. do 2. stol. př. n. l. |
| Zlaté období | 1. stol. př. n. l. do roku 14 n. l. |
| Stříbrné období | Od roku 14 do roku 117 n. l. |
| Pozdní období | Od roku 117 do roku 476 n. l. |
Řecká a římská (antická) mytologie
Řecká mytologie (bájesloví) je soubor mýtů (bájí) a pověsti starých Řeků. Vyjadřuje představy o stvoření a uspořádání světa, zrození bohů a lidí, jejich jednání, schopnostech a mimořádných činech. Příběhy byly původně vypravovány a šířeny ústně potulnými pěvci a básníky; básnická tradice sahala do prehistorického období starověkého Řecka. Mýty, jak je známe dnes, se dochovaly zásluhou řecké a římské literatury a také prostřednictvím výtvarného umění.
Antická mytologie se stala součástí náboženství starověkého Řecka a Říma. Řecká mytologie vytvořila základ pro vznik mytologie římské. Římané přejímali mýty a legendy také z etruského prostředí, odlišná jsou však jména bohů. Prostřednictvím Římanů se řecká mytologie šířila kulturním prostředím v celé Evropě.
Soubor všech božstev polyteistického náboženství v antice se nazývá panteon. Rodokmen pomáhá ozřejmit jejich rodovou posloupnost. V případě rodokmenu řeckých bohů se jedná o nástroj ke zpřehlednění mytologických představ starých Řeků o světě a jeho vládcích. Božstva se dělí na božstva tvořitelská, titány, božstva olympská a na ostatní bohy a polobohy. Tvořitelská božstva stojí na počátku stvoření světa. Počátkem a zdrojem všeho na světě je Chaos, z něhož vznikla Gaia (země), která zplodila s Uranem první generaci Titánů. Mezi nimi byl i Kronos, jehož synem byl Zeus, hlavní olympský bůh. Rodokmen božstev a jejich potomků je velice spletitý. Jedním z nejznámějších mýtů je příběh o Prometheovi. Byl to stvořitel člověka – uhnětl sochu z hlíny a dešťové vody a olympská bohyně Pallas Athéna mu vdechla duši. Pomocí lsti vrátil lidem také oheň, který jim vzali olympští bohové. Za trest byl přikován ke skále, kde mu každý den orel vykloval játra z těla. Ta mu vždy opět dorostla. To se dělo po dvanáct orlových pokolení. Osvobozen byl hrdinou Heraklem (někdy také Herkulem), který orla zabil šípem. Ostatních bohů a polobohů bylo velké množství. Pro zajímavost zmiňme bohyně umění Múzy, bohyni krásy a plodnosti Afroditu, boha vína a veselí Dionýsa, bohyni Styx, zosobnění stejnojmenné řeky v podsvětí nebo manželku vládce podsvětí Persefonu.
